Rychle jak nejvíc umím běžím do hotelové ordinace,aby mi vyšetřili Sakuru.Mám o ní obrovský strach a ten mi dodává na rychlosti tak,že mi ani oba senseiové nestačí.Vykopnu dveře a pokládám ji na lůžko.Hledí na mě jakýsi cosi s divnými vlasy a já mám ještě věčí strach,když se ne a ne ten ,,doktor" zvednout.,, No tak sakra dělejte něco!",,J-jistě jen tolik nekřičte tady nejste v lese!"Uklidním se až mě vyrazí z ordinace,ale po pár minutách vychází ,,doktor".,,Tak tedy slečna je jen v bezvědomí,protože dlouho nejedla a její tělo to nevydrželo,takže dva dny se nebude zatěžovat.Probere se asi tak za hodinu maximálně dvě.Můžete ji odnést na pokoj.",,Dík a nashle.",,Radši sbohem."beru Sakuru do náručí a až teď mi dojde jak je lehká.Před pár dny bych ji tam nechal ležet a odešel bych pryč,tak proč mám o ni takový strach?Nenávidím ji…nebo ne?!
Ukrutně mě bolí břicho a třeští hlava.Matně si vzpomínám co se stalo.Rychle otevřu oči a vidím můj pokoj.Na židli sedí Kurenai a usmívá se na mě.,,Jak dlouho jsem spala?",,Tak hodinu a něco.Jsi tak nezodpovědná!Nevíš jaký si nám nahnala strach a k mému údivu nejvíc Sasukemu.Jakmile ses mu skácela k nohám vypadal jako by na něj šáhla smrt.Musel si chudák možná prodělat srdeční infarkt a vůbec nechápu proč ho to tak vzalo,když tě nemá rád.",,Hm..a co Asuma sensei a vy?",,No..On je tak skvěle nadaný a…"a už to jelo.Neposlouchala jsem ji a hlavou mi zněla jen jedna myšlenka:Proč měl o mě takový strach?.Po půl hodině to Kurenai vzdala s dohlížením na to kolik toho sním a já se s plným žaludkem mohla-i přes to,že bylo asi pět odpoledne-usnout.
,,Budeš ležet ti říkám!",,A nebudu!",,No to teda budeš moje poslední slovo!",,A jak mě k tomu donutíte nooo?!"Kurenai chvíli přemýšlí a pak se vítězoslavně usměje.,,Jestli si okamžitě nelehneš zavřu tebe a Sasukeho do jednoho pokoje a zamknu vás tam na ty dva dny co máš ležet.".To se mnou cuklo,ale nehodlala jsem se jen tak vzdát,protože jsem věřila,že to by mi neudělala…a to byla ta chyba.,,Ty jsi úplně pitomá!"No to teda nejsem.",,Jo jsi!To neumíš jen chvíli ležet?Teď tu kvůli tobě budu trčet dva dny!",,Ty si myslíš,že mě to nevadí být s takovým volem v jedné místnosti?Ještě od tebe něco chytnu!",,Co?leda nachytáš pár mozkových buněk za to já riskuju nemoc šílených krav!",,Cooo?"Jednu mu natáhnu a Sasuke má ode mě pěknou modřinečku na čelíčku.Sedne si na postel-manželskou-a já jdu na balkon.Pokoj vypadá stejně jako můj bývaly,ale tenhle má jednu velkou (ne)výhodu-Sasukeho a tu manželskou postel.Je teprve půl dvanácté a sme spolu asi tak dvě hodinu a už sme se zase pohádali.Nechápu jak někdo může být tak namyšlený a arogantní a sobecký a vůbec tak nádherně nádherný.Tyhle kombinace by se měly zakázat.,,No vidíš a teď tu kvůli tobě ještě zemřu hladem!"Říká,ale jeho slova se rozplynou jak pára nad hrncem,když do pokoje vejde číšník a nese nám kopu jídla,prý spojenou rovnou s večeří.Cukne mi obočí a Sasuke radši už mlčí.Po jídle,kdy se oba ignorujeme se jdu opalovat v plavkách na terasu a Sasuke si něco čmárá na lehátku taky na terase.Nádech a výdech,odšoupnu dveře a
jdu na lehátko.Rudá jsem jak rak a doufám,že si toho Sasuke nevšimnul.Doufám,že si mě nevšimnul vůbec.Lehnu si a usínám.
Probudí mě až zima a sednu si.Sasuke už není na lehátku,ale pořád má na stole ten notes co si tam pořád něco čmárá.Jediná chvíle jak mu něco udělat a totálně ho znemožnit mi bije přímo do očí a já neváhám.Zprvu to vypadá jak jeho deník,ale jakmile to otevřu pusa mi sjede až na podlahu.Jsou tam obrázky,ale ne jen tak ledajaké.Ten by se mohl rovnat s Davincim nebo s někým takým slavným,ale ani ti na něho nemají.Na spoustě prvních obrázků je příroda a ptáci,motýly a tak všechny zvířata.Některé detailně nakreslené,některé z povzdálí.Ale pak se na mě dívají dvě nádherné oči a já nemůžu poznat jaké barvy,protože to je jen tužkou.Pak následují kresby jedné dívky a když se podívám líp zjistím koho-mě.Náhle slyším otevírání dveří a rychle dělám,že se právě teď probouzím,i když mi to moc nejde.Na terasu vyjde Sasuke v pyžamu-v kalhotách a bez trikaa!!(on mě chce asi fakt zabít),vezme sešit a jen se zastaví,nepatrně pootočí hlavou směrěm ke mně a prohodí,že je už osm a měla bych se jít umýt.(Jak může být někdo tak totálně dokonale sladký??!!)Čeká,že mu dám ránu potom co mi něco rozkazuje,ale já se jen zvednu,kývnu a odcházím do koupelny.Čumí na mě jak na blázna a já se mu nedivím,protože musím vypadat totálně zhuleně.A kdo by jako nebyl??
Ve sprše se proberu a náhle z čista jasna se mi hlavou proběhne na chůdách ta otázka co mě lechtala ještě včera.Prvně mě zarazí ty chůdy,ale přikládám to k mé fantazii a opět se zamyslím.Rozhodně se ho musím zeptat.,,Hele Sasuke?",,Hm.",,Chtěla bych se tě na něco zeptat.Dost dlouho mi to vrtá hlavou."Zbystří a já mám tím souhlas pokračovat.,,No,Kurenai říkala,že jakmile jsem omdlela tak jsi byl…no…jak to říct..strachy bez sebe."Vykulí oči,ale pak své city skryje za pořádnou stěnou z ledu a opovržlivě se na mě usměje.,,No kdo by se nelek,kdyby taková obluda se někomu skácela k nohám a já pak sem byl úplně vyřízenej,abych
z mých bot a kalhot neodstraňoval nejen tvůj dotek,ale i tvé vnitřnosti.No to bych fakt nevydýchal.Stejně si myslím,že by s tebe vypadl nějakej mimoň,protože někoho tak otřesného,pitomého a hrozného fakt neznám.To už bych spal radši s Karin než s tebou."vítězně se usmál a já se snažila dělat to co on.Skrýt své city za tlustou zeď a nedát je najevo.Nedát najevi jak neskutečně to zabolelo.Moc se to ,ale nedařilo.Ta slova příliš bolela,až moc se zaryla uvnitř mě a roztříštila mé už tolik rozbité srdce na milion malinkým kousků.Jediný člověk,který by ho mohl zase složit byl ten,co mi ho rozbil.Cítila jsme už tolik-Smrt milovaného kluka,týrání od rodičů a nenávist všech mých bývalých ,,kamarádů" z mého rodného města jenom proto,že jsem byla jiná.Ale poprvé jsem cítila jak bolí láska.Opravdová a to mě děsilo.Proč mé srdce musí bít pro něho,když mi tak ublížil?Myslela jsem si,že jsem milovala mého kluka než se zabil při autonehodě,ale když jsem poznala Sasukeho uvědomila jsem si,že miluji a milovat budu vždy jen jeho.Zabodla jsem oči do koberce,abych neviděla jeho zlý úsměv nebo proto,aby on neviděl mé slzy?Sebrala jsem polštář a deku a šla spát ven,i když tam byla vcelku zima,ale to já jsem nevnímala.Jen mé horké slzy,které byly zobrazením malého zlomku bolesti,co jsem měla.Lehla jsem si a usnula.Po pár hodinách,ale jsem se probudila zimou.Byla opravdu zima,i když bylo léto,ale já se nehodlala vrátit ani za nic,protože zima byla tisíckrát lepší než on.
Dosáhl jsem toho,co jsem chtěl.Vypadalo to,že opravdu brečela nebo už blouzním?Ale na rozdíl od toho,že bych měl být rád,že mi můj počáteční plán vyšel a já jí fakt asi hodně ublížil,tak mě to sráží k zemi.Jsem na sebe naštvaný a mám chuť si pár vrazit.Jak jsem mohl něco takového udělat?Jak jsem mohl něco takového říct?Jak?Jak jsem mohl tak moc ublížit milovanému člověku?Milovanému?Doprdeleeeeeee!!!!!!!!